Je pandemický zákon skutečnou šibenicí pro demokracii v naší zemi?

Vít Rakušan a mnozí zákonodárci ostře odsoudili demonstranty, mezi nimiž se objevila šibenice s nápisem, jak skončí všichni zrádci a pomahači, se slovy, že toto v demokratickém státě, je již opravdu za hranou. Možná si dotyční 

pánové neuvědomují, že snaha prosadit tuto novelu pandemického zákona přes hlasitý protest právníků, politiků i obyčejných lidí - neboť se snaží obejít Ústavu této země - je za hranou už dávno.

Nejsem členem vlády, poslancem či senátorem, sedícím na teplém, královsky placeném místě, na které se s velkým úsilím dostali a nemíní o něj přijít.  Ale možná by si měli dotyční pánové a dámy uvědomit, že jsou voleni lidmi a ti očekávají, že budou hájit především jejich zájmy a ne jen svá teplá místa.

Mnoho politiků, zvlášť těch, kteří jsou zde již dlouho, zcela ztratili kontakt s realitou, co lidé potřebují a z čeho mají strach a obavy.

Pandemický zákon i jeho novela je podle právníků, politiků i obyčejných lidí nezákonný a diskriminační ve snaze obejít Ústavu této země. V době, kdy obsazenost lůžek v nemocnicích je nízká a ostatní státy opatření ruší, vláda se snaží přitvrdit, s odkazem, na možnou podzimní vlnu nákazy.

Včera vystoupil s projevem i bývalý prezident Václav Klaus a hovořil stejně jako právníci a lidé této země, o snaze vlády obejít Ústavu a zákon nastolením vlády 3 ministrů. Upozornil na totalitní praktiky používané už od dob Říma. Chtějí snad pan Rakušan a dotyční pánové tvrdit, že Václav Klaus, zastávající funkci prezidenta naší země dvě volební období, neví zhola nic o uplatňování moci a dodržování Ústavy a zákona a protestující právníci a odborníci na právo a ústavu jsou jen banda neschopných hlupáků?

Šibenice mezi demonstranty jako symbol pohřbení demokracie v naší zemi, nebyl tak zcela mimo mísu. Co mohou čekat lidé, kteří chtějí prosadit tento nesmyslný zákon a obejít platnou Ústavu, když se snaží o krok, který je nejen za hranou práva a demokracie ale i zdravého rozumu?

Z reakce pana Rakušana a ostatních rozhořčených zákonodárců, byl cítit evidentní strach a myslím, že oprávněný, že pány situace nejsou oni ale lidé.

V 89. tu proběhla sametová revoluce bez obětí, jako jediná na světě, což svědčí o vyspělosti našeho národa. Na rozdíl od Rumunska, kde svého vládce s manželkou zastřelili samotní vojáci (tedy lidé kteří ho měli chránit) jako prašivého psa. Také se jistě cítil nedotknutelný, vždyť velel armádě, policii a všem složkám a přesto mu lidé vysvětlili, kdo je v zemi pánem.

Možná si pan Rakušan a ostatní pánové a dámy momentálně na výsluní moci málo uvědomují, že jejich pravomoc není všemocná a trpělivost lidí není bezbřehá. Už nyní jsou zde stovky, spíše tisíce lidí v zoufalých finančních a existenčních potížích, z důvodů chybných kroků vlády a umocňovat zoufalství a bezvýchodnost jejich situace, je jako škrtat sirkou v muničním skladu.

I v Rumunsku i jiných zemích se vládci obklopili hradbou armády a policie v naivní představě, že je před zoufalými lidmi ochrání, ti se nakonec obrátili proti jim samotným. I u nás je snaha vlády zajistit si loajalitu armády, policie, hasičů a zdravotníků povinným očkováním pod pohrůžkou propuštění z práce, což se mnohde už děje. V době, kdy ochrana očkováním jako záruka nákazy, se ukázala jako mylná, jsou stále tyto složky nuceni ji podstoupit.

A pandemický zákon je páka jak dosáhnout nadvlády, jak si zajistit poslušnost lidí, IZS i armády. I v těchto složkách jsou lidé, a není jich málo, kteří nesouhlasí s postupem vlády a nucené očkování, pod pohrůžkou ztráty zaměstnání, tedy vynucování poslušnosti za každou cenu. A je jim jasné, že v případě platnosti pandemického zákona, budou oni těmi vykonavateli, nezákonných a nepříjemných restrikcí a vymáhání nesmyslných pokut od lidí a často i svých rodinných příslušníků a příbuzných.

Každý boj o svá práva a demokracii je VOLBA, zda budu mít strach, držet hubu a krok s tím, že to vybojují ostatní, nebo se postavím zvůli a nesmyslům politiků, kteří myslí jen na svůj prospěch.

Celý život jsem pracoval jako profesionální hasič, a dobře vím, jak bylo vše dobrovolně povinné a v 89. jsem jel demonstrovat na Václavák s tím, že po víkendu ztratím zaměstnání. Nestalo se a místo mě odešel náčelník, co vyhazovem hrozil.

I zde platí, že mlčení je souhlas a že nejhorší reakce je žádná reakce.

I Rusáky jsme tu měli ´DOČASNĚ´ přes 20 let. Naši lidé si to nejen pamatují, ale podobné pokusy politiků v nich vyvolávají oprávněný odpor a není divu, že mnohdy i radikální. Jde přeci o naši SVOBODU a ZDRAVÍ, ale především o ZDRAVÍ a SVOBODU našich DĚTÍ.